Zakrslý králík je velmi učenlivé zvíře, a pokud mu budete věnovat dostatek pozornosti hned od malička, může to být váš věrný kamarád. Opravdu je však nejlepší začínat s výchovou zakrslého králíka od malička, zejména s učením na záchod.
Získejte si důvěru
Zpočátku si člověk musí vybudovat určitý vztah ke králíčkovi. Je úplně normální, že se vás bude prvních pár dní bát, bude si zvykat na nové prostředí a držet se trochu stranou. Přesto se snažte být s ním zpočátku co nejvíce a tzv. si ho „vymazlit“. Jakmile k vám již sám přiběhne a začne do vás čumákem narážet, máte vyhráno.
Naučte králíka na záchod
První, co byste měli zakrslého králíka naučit, je to, kam má chodit na záchod. Nejlepším řešením je umístit do pokoje nějakou větší krabici (ne však příliš vysokou), vhodná je také například shora otevírací přepravka, kam do rohu postavíte králičí záchod. Nyní se prodávají nejrůznější druhy záchodů. Velmi šikovný je rohový záchod, který vystelete například hoblinami. Jsou lepší z toho důvodu, že si králík nebude zvykat vykonávat svoji potřebu do sena, které musí být každodenní součástí jeho jídelníčku. Posaďte králíčka do záchodu, aby si vše očuchal a vždy, když udělá bobek někde v pokoji, odneste ho na jeho záchod, dejte mu jej očichat a pohlaďte ho. Rozhodně to chce trpělivost, ale jakmile si na to navykne, bude moci běhat celý den po bytě a vy se nebudete muset bát, že vám něco provede. Samozřejmě občas zakrslí králíci „bobkují“ na zem, zejména když dlouho neběhají. Zkrátka jakmile mají po delší době pohyb, automaticky produkují bobky. Pokud však svému domácímu mazlovi dáváte správnou stravu, mají pevné a suché bobky, které na zemi nezanechají žádnou stopu a dají se snadno posbírat.
Králík a chování
Dalším častým problémem je skutečnost, že se zakrslí králíci neradi chovají. Na druhou stranu se však rádi nechávají hladit, ale pouze pokud jsou na zemi. Určitě se vyplatí udělat králíkovi dřevěné schůdky, které mu vždy opřete o jeho králíkárnu a on si tak do ní sám může vyběhnout, či seběhnout dolů. Vyhnete se tak dlouhému nahánění králíka a chytání do rukou. Stačí jedno dlouhé prkno, které pobijete krátkými dřívky jako žebřík.
Pozor na kabely
Měli byste si však uvědomit, že králík je hlodavec. Proto nezapomeňte učinit taková opatření, aby neměl možnost se ke kabelům dostat. Králíci jsou zvyklí poznávat věci nejen čichem, ale také tak, že si do věci jednoduše kousnou. Naučte jej, co si může dovolit a co nesmí. Králíka však nebijte, ale pouze ho okřikněte, odstrčte či ho nepatrně prstem šťouchněte do čumáku.
Závěrem
Chov zakrslého králíka tedy vyžaduje trpělivost, věnovat mu dostatečnou pozornost a naučit se porozumět králičí řeči. Jak již v úvodu zaznělo, zakrslí králíci jsou velice učenliví a přátelští tvorové. Dokážou se naučit například běhat za plyšovou hračkou na provázku, přiběhnout na zavolání, reagovat na určité podněty (např. zamlaskání) nebo skákat do výšky. Brzy zjistíte, jakým úžasným zvířetem králík je a určitě se stane členem vaší rodiny.