Vady kataforézního lakování a rady, kde hledat jejich příčinu
Autor: Redakce Porad.cz

Díl se vrátí z lakovny černý a hladký, na pohled bez chyby. Pak projde zkouškou v solné komoře nebo první zimou v provozu a na povrchu se vyboulí puchýř, pod kterým je rez. Následuje reklamace a dohadování, kdo za to může. Rada, kterou tu dáváme u většiny problémů, platí i ve výrobě: napřed zjistit, proč se to stalo, a teprve potom opravovat.
Proč drobná odchylka procesu končí vadou na povrchu
Kataforézní lakování (e-coat), v technické dokumentaci zkracované jako KTL, nanáší barvu z vodní lázně elektrickým proudem. Díl je zapojený jako katoda, částice barvy se na něm usazují a po oplachu se vrstva vytvrdí v peci. Zní to jednoduše. Jenže vana s barvou je jen jeden článek řetězu: před ní stojí předúprava povrchu, tedy odmaštění, oplachy a fosfátování, za ní další oplachy, pec a kontrola.
Když kterýkoli z těch kroků trochu ujede, povlak to prozradí, někdy hned, jindy až po měsících. Vada na povrchu je proto spíš stopa než samotný problém. Přelakovaný kus vypadá dobře, o další sérii ale neříká nic. Pokud příčina v procesu zůstala, vrátí se stejná chyba na dalších dílech. Konstruktéra, technologa i nákupčího tak má zajímat hlavně to, kde vada vznikla.
Póry a krátery po elektrickém průrazu
Drobné dírky a důlky ve vrstvě vznikají elektrickým průrazem přímo při nanášení. První podezřelé je napětí v lázni nastavené nad limit. Druhým bývá znečištěný povrch a tady stačí opravdu málo: stopa silikonu nebo zbytky svařovacích a těsnicích materiálů, které obsahují silikáty či silikony.
Kráter vypadá nevinně. Narušuje ale celistvost filmu a právě v něm může později začít koroze. Až budete podobnou vadu reklamovat, zeptejte se, čím se díly před lakováním svařovaly a těsnily a jestli se cestou do lakovny nemohly potkat se silikonem. Od téhle odpovědi se pátrání obvykle odvíjí.
Vodní bubliny a puchýře po nedostatečném oplachu
Bublina nebo puchýř znamená jediné. Pod filmem zůstala vlhkost. Na vině bývá slabý oplach po předúpravě, příliš vysoká vodivost demineralizované vody nebo špatná drenáž v uzavřených dutinách, odkud voda nemá kudy odtéct.
Zrádné je načasování. Díl při výstupní kontrole projde a vada se ukáže až při korozních či klimatických zkouškách, případně až v provozu u zákazníka. Pokud navrhujete díl s dutinami, myslete na odtok vody už ve výkresu. Úprava na papíře vyjde vždycky levněji než reklamace hotové série.
Stíněná místa a Faradayova klec, kvůli které barva nepronikne do dutin
Na vnějších plochách se barva usazuje ochotně. Do hlubokých profilů a dutin však elektrické pole neproniká stejně silně, což popisuje princip Faradayovy klece, a vrstva je tam tenčí. Schopnosti barvy dostat se do takových míst se říká vhazovací schopnost, anglicky throwing power.
Nabízí se přidat napětí. Samo o sobě to nestačí a nad limitem, jak už víte, hrozí průrazy. Pomáhá rozmístit anody podle geometrie dílu, třeba s využitím pomocných a tyčových anod, pohlídat vodivost a teplotu lázně a zvyšovat napětí postupně napěťovými rampami.
Zbývá ověřit, že to zabralo. Tloušťka povlaku se měří magnetickou sondou na dostupných plochách. Kam sonda nedosáhne, tam se u vybraných dílů dělají destrukční řezy. Díl se tím zničí, takže se takhle nekontroluje každý kus, jen vzorky.
Koroze pod nátěrem začíná už v předúpravě
Povlak se při zkoušce v solné mlze odlupuje a rez se šíří pod ním. První pohled obvykle míří na lakovací vanu, ta za to ale často nemůže. Koroze pod nátěrem mívá původ o několik kroků dřív. Lak hůř drží tam, kde se konverzní vrstva nevytvořila celá, kde během předúpravy kolísalo pH nebo kde se nepovedlo zinečnaté fosfátování. Barva pak z kovu odchází, i kdyby byla nanesená bez chyby.
Při reklamaci se proto neptejte jen na lázeň. Chtějte vědět, co se s dílem dělo před ní.
Kde se příčina vady hledá a čím se jí předchází
Jedno měření na příčinu nestačí, diagnostika stojí na datech z více míst zároveň. Jako příklad poslouží společnost Automotive Painting Partners, zkráceně APP, která má kataforézní linky v Nymburce a v Polici nad Metují. Na webu uvádí, že při analýze vad snímá problémová místa dílu 3D skenerem, vzorky povlaku prohlíží pod mikroskopem, u oplachových vod sleduje vodivost a k tomu měří tloušťku vrstvy. Cílem je určit, zda za vadou stojí předúprava, parametry elektroforézy, nebo geometrie dílu, a zabránit tomu, aby se opakovala. Na svém blogu firma píše podrobněji o příčinách povrchových vad KTL.
Takový rozbor se vyplatí tam, kde se vada vrací nebo ohrožuje celou sérii.
Pro prevenci si z toho odneste pět pravidel. V předúpravě sledujte pH a kvalitu fosfátové vrstvy. Měřte vodivost demineralizované vody a ověřte, že z dutin všechno odteče. Hlídejte čistotu dílů před lakováním, hlavně silikony a zbytky po svařování a těsnění. Držte napětí v limitu a zvyšujte ho rampami. A tloušťku povlaku kontrolujte pravidelně, u tvarově členitých dílů občas i řezem. Když se vada přesto objeví, ptejte se napřed proč, a teprve potom ji nechte opravit.


